S tehdejšími pocity se tátovi svěřila v jednom z prvních dopisů. „Uvědomila jsem si, že moji vrstevníci nemají ani šajnu o tom, co prožívám. Ani se o to nezajímají. Cítím, že nechtějí, abych jim mluvila o těžkých chvílích, které jsem zažila,“ vylila si srdce. „Takové něco do jejich světa nepatří. Ostatně, vždy jsem byla trochu jinde. Jen se teď musím ještě častěji nežby přetvařovat. I když jim naznačím, že mi je smutno a jsem ze všeho jakási psychicky unavená, myslí si, že mi pomohou, když mě budou rozveselovat. A já bych si s nimi asi dříve potřebovala otevřeně promluvit. Na druhé straně vím, že pak by bylo smutno i jim, a toho se asi chtějí vyvarovat. Chybí mi naše rozhovory, na které jsem si zvykla.“
Mezi cicuškami a Chudíkem
V období po smrti Satinského se rodina ocitla v centru pozornosti. Ne všechny mediální výstupy jim byly po vůli, ale účastnily se jich iz finančních důvodů. „Za knihu o tobě nám nabídli takovou částku, že jsme nemohli jen tak odmítnout. Zejména pokud chci jít studovat do Prahy na Karlovu univerzitu. Opravdu, na pololetí mám nejen samé jednotky, ale jsem i nejlepší z celé třídy. Doufám, že jsi na mě pyšný,“ oznámila Lucie v dopise otci.
Článek pokračuje na další straně
S cenami pro zesnulého umělce se v té době roztrhl pytel. Vyznamenání jim memoriam mu stihl dát i český prezident Václav Havel, kterého Lucie toužila poznat. „Dagmar měla krásný kostým a lodičky potažené stejnou látkou. Po předání cen mě a Jana maminka představila panu prezidentu Havlovi i Dagmar. Byli velmi milí. Večer jsme pak už bez Jana, víš, jaký je, šli do Velkých františkánů. A představ si, byla tam i Zuzka Mináčová. I nás fotila,“ zhodnotila dcera.
S větším despektem se teenagerka vyjádřila na adresu prezidenta Rudolfa Schustera. „Choval se jako pravý manták z Mezeva. Jako by byla celá párty jeho. Při odchodu, když jsem si podávala ruku s Havlem, s ním jsem si ruku víceméně schválně nepodala,“ popsala bizarní situaci očima dívky, která se dříve společenských událostí stranila.
S mladším bratrem Janem se ocitli i na předávání cen popularity OTO. „To byl program, který jsme doma často přepínali. Byli tam lidé jako Pročko, cicušky ze STV a Markýzy, naše oblíbená Jana Kirschner, Milka Vášáryová i pan Chudík. Měl jsi standing ovation. Kromě tebe už jen Chudík,“ oznámila Julovi na dálku.
Období, kdy bylo humoristovo jméno přetřásáno častěji než v dobách, kdy žil, vtipně glosovala i jeho vdova. Lucie její slova otci samozřejmě zprostředkovala. „Máma řekla, že si v poslední době nejoblíbenější slovenská mrtvola. Kdo by řekl, že má takový smysl pro černý humor.“
Za zády mámy
Otci se Lucie Satinská svěřovala i se živými sny, ve kterých vždy hrál hlavní roli. „Někdy v nich umíráš, jindy jsi zas živý a zdravý. Klidně bych obětovala světový mír za to, abych jednou mohla jít dát pusu mámě do postele a byl bys tam i ty. Potom bych šla klidně spát a ráno, když bych se vzbudila, máma by byla v kuchyni nebo koupelně a já bych šla do tvé pracovny, kde bys ty něco psal do počítače. Dala bych ti pusu na dobré ráno. Možná bychom přehodili pár slov. Potom bych se šla oblékat a při odchodu do školy bys mi dal na čelo tři křížky jako každé normální ráno. A tohle celé by nebyl jen sen,“ povzdechla si.
Článek pokračuje na další straně
