„Matěj s Jupíkem v náručí utíkal na veterinu, která je nedaleko našeho domu. Já jsem se rychle převlékl z pyžama a běžel jsem tam také. Jupík ještě dýchal, byl v šoku a stále bezvládný,“ pokračoval v popisu v situaci, kdy ještě neztrácel naději, že mu veterinář pomůže. Ten je poslal domů, aby čekali, zda se mu podaří zachránit nebezpečně dokousnutého Jupitera. „Když mu lékař zavedl kanylu s léky, začal mňoukat. To dávalo naději. Asi o dvě hodiny později zavolal veterinář, že Jupík dobojoval. Měl prokousnutou páteř, levou zadní nohu vytrženou z kloubu a také prokousnutou střeva. “ Vzdal to. Ještě před chvílí úplně zdravý kocour, mazlíček s úžasnou povahou,“ ukončil smutný příběh konce jeho domácího mazlíčka. Se situací se vyrovnává o to těžší, že snad stačilo málo, aby majitel psů zasáhl, a všechno mohlo být jinak.
