Možná je vhodné, že Lazarus – kterého Charsha-Lindsey popisuje jako „radostného“ a „vděčného“ – dorazil do svého pěstounského domova na Svátek práce. Ve své době tam rád seděl po ránu venku, očichával trávu a vyhříval se na slunci.
„Pomalu se učí psa,“ říká Charsha-Lindsey a dodává, že tam zůstane, dokud nebude připraven na věčný domov. „Ukazovat mu nové věci přináší radost i nám, jen abychom každý den viděli úsměv na jeho tváři. Začal u nás hledat náklonnost a nepůjde spát bez objetí a pohlazení.“