Dr. Diaz-Gutierrez dodal: „Předchozí studie naznačily, že spánek může hrát roli při rozvoji fibrilace síní. Toto je první studie, která analyzovala vztah mezi denním zdřímnutím a rizikem arytmie.“
Studie použila údaje z projektu University of Navarra Follow-up (SUN), jejíž součástí byli absolventi španělských univerzit. Celkem 20 348 účastníků, kteří netrpěli na začátku fibrilací síní, vyplnilo dotazník vždy každé dva roky. Tak se získaly informace o sociodemografiích (věk, pohlaví, pracovní doba), zdravotních stavech (vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak, cukrovka, spánková apnoe, kardiovaskulární onemocnění včetně fibrilace síní), životním stylu (dřímání, kouření, cvičení, příjem kávy, nadměrné pití, dodržování středomořské stravy, sledování televize), výšce a hmotnosti.
Účastníci byli rozděleni do tří skupin podle toho, jak dlouho v průměru si zvyknou zdřímnout během dne. V jedné skupině byli ti, kteří si nezvykli dávat odpolední siestu, ve druhé si pospali méně než 30 minut a poslední tvořili ti, kteří si zdřímli 30 minut nebo více. Krátké zdřímnutí během dne byly definovány jako ty, kteří trvali méně než půl hodinu.
Absolventi sami nahlásili své zkušenosti s fibrilací síní, které pak byly potvrzeny odbornou komisí kardiologů, která použila předem definovaný protokol s kontrolou zdravotních záznamů. Riziko fibrilace síní podle délky denního spánku bylo analyzováno po úpravě podle informací shromážděných v dotazníku.
Kolik by měl trvat odpolední spánek?
Průměrný věk účastníků na začátku studie byl 38 let a 61 % tvořily ženy. Během mediánu sledování 13,8 roku se u 131 účastníků vyvinula fibrilace síní. V porovnání s krátkým zdřímnutím během dne měli ti, kteří si zdřímli 30 nebo více minut denně, téměř dvojnásobné riziko vzniku fibrilace síní. Ve srovnání s krátkými zdřímnutími nebylo riziko zvýšeno u těch, kteří se vyhýbali siestě.