Když Helena na sociálním úřadě žádala vysvětlení jak se dopracovali ke stanovené částce, dozvěděla se, že neevidují roky během kterých ji zastupovala agentura Pragokoncert. „Stála jsem tam jako Alenka v říši divů. Z divadla Rokoko jsem odcházela v roce 1968 a celou tu dobu, až do začátku devadesátých let, jsem pracovala pod Pragokoncertem. Všichni to vědí, ale jim k tomu prý chybí podklady. Ztratili se, nebo utopili, prostě nejsou,“ popsala před námi bizarní situaci.
Umínila si tedy, že roky činnosti pod hlavičkou agentury, která jako jediná zastřešovala všechny české umělce prokáže svépomocí. „Jenže můj bývalý manžel byl klasický pořádný Němec, takže, když jsme jednou dělali velký řád, prohlásil, že žádné staré smlouvy už nebudeme potřebovat a skartoval je. Teď by se věru hodily,“ říká.
Potřebné důkazy se tedy rozhodla hledat ve svém archivu. „Jsem sběratel, takže jsem si odkládala všechny podstatné věci, které se týkají mé kariéry. Našla jsem mnoho věcí, o kterých jsem si myslela, že uznají jako argument. Plakáty, fotografie i doklady o tom, že naše koncertní programy prošly schvalovací komisí Pragokoncertu. Bez toho bychom je vůbec nemohli dělat. Nejvíce jsem se těšila z legitimace o absolvování zkoušek, kterou mi Pragokoncert na základě toho vystavil. To byl velmi dobrý argument a důkaz, ale nestačilo to,“ zoufala si.
