Mezi hosty do Zagorovy podkrovního bytu na Chodské ulici v Praze občas zajel i operní zpěvák Štefan Margita. „Znal jsem ho ještě z Košic, kde chodil se svou klavíristkou na moje představení. Někdy jsme po skončení ještě spolu poseděli, vždy s ním byla zábava,“ popsal baletní mistr svého budoucího soka v lásce.
Nezanevřeli na sebe
Začátek konce manželství Hany Zagorové a Vlastimila Harapese nastal, když oba Margita pozval na své představení do Mnichova. „Já jsem nemohl, tak šla Hana s kamarádkou. Když se vrátila, řekla mi, že se nechce rozvádět, ale zamilovala se do hlasu. Řekl jsem jí – jen jdi za hlasem svého srdce a mě odpal pryč. Tak se také stalo. Asi byla ráda, že jsem jí to usnadnil,“ uvažuje Harapes.
Na léta v manželství nedá dopustit, nepříjemnou vzpomínku má jen na poslední rozhovor. „Ten opravdu nebyl příjemný, ale to už je pryč,“ mávne rukou. Jak známo, Hana Zagorová se za Štěpána Margity vdávala jen den po rozvodu. Ostré vášně bývalých manželů brzy opadly a zůstaly v kontaktu.„Se Štefanem jsme se moc nezkamarádili, ale byl jsem je párkrát navštívit iv jejich novém bytě v Podolí. Měly to tam hezké,“ říká bývalý tanečník.
Díky korektním vztahům přišla Hana exmanželovi poblahopřát ik sedmdesátým narozeninám. Na jevišti vzpomínali na společná léta i na trému před přímým televizním přenosem, když měli před miliony diváků Československé televize poprvé zpívat a tančit Jen pár dní. Po ťuknutí „šampíčkem“ a blahopřání dala Hana Vlastimilovi na ústa pusu. „Tehdy měla být ve svém letním bytě v Malaze. Neodletěla jen kvůli mně. To si budu navždy pamatovat,“ vyzdvihuje pěkné gesto.
Žádné vztahy
Láska do smrti. Hana na oslavě exmanželova jubilea.
Hana během manželství svému prvnímu muži vštěpovala, že soukromí má být soukromé, proto ho překvapilo, jak moc v novém vztahu začala otevírat třináctou komnatu. „Přisuzuji to jejímu novému partnerovi. Ale to, co vyvádí po její smrti a jak komunikuje s bulvárem, je trapné. Chce být viděn. To, jak se prezentuje, je takový košický mindrák,“ použil Vlastimil Harapes ostrá slova na adresu vdovce po milované umělkyni.
Vztahy s Margitem podle něj nemá žádné a nepřišla mu ani pozvánka na prosincový vzpomínkový koncert na Hanku. Zvlášť ho to netrápí. „Určitě za ní zajdu, až budu na Vyšehradě,“ říká a jako vzácný poklad doma opatruje několik věcí, které mu exmanželka darovala. „Je mezi nimi třeba velmi pěkný zlatý prsten, který nosila ještě její maminka.“
Dílo náhody
Vlastimila Harapesa vnímáme zejména jako baletního mistra, ale za sebou má i přibližně třicet filmů. „Přísahám, všechno je to dílo náhody. Nikdy jsem si nekladl žádné zvláštní cíle a jsem spokojen, že při cestě nahoru jsem nikdy nikomu neublížil. Vždy jsem si myslel, že všechno, co dělám, může být ještě lepší. Jsem stejně, jako byla Hana, fatalista.“ Svůj úspěch proto bere s rezervou. „Nemohu si stěžovat. Něco jsem samozřejmě uměl odtancovat, ale kolem třicítky jsem zjistil, proč mě zvou do Japonska, na Kubu nebo jinde. Všude chtěli fešáka. A já jsem byl krásný,“ směje se.
Jeden z největších úspěchů své kariéry podle vlastních slov zažil právě v košickém divadle.„Tancoval jsem v Labutím jezeře prince. Moje partnerka byla v jiném stavu, proto požádala dirigenta, abychom některé náročnější věci vynechali. Ale já jsem řekl, aby nic neměnili, že to odtancuji za ni. Po skončení jsem měl tak velký aplaus, že už jsem nevěděl, jak se mám klanět. Na to nemůžu zapomenout. Jednou darmo, slovenské publikum bylo vždy vroucné,“ myslí si.
