Herečce Daně Medřické zemřel syn Václav a když se pak narodil druhý, pro tradici rodu Vydrů ho pojmenovala opět Václav.
Přestože byl sám vytíženým hercem, řada fanoušků si ho spojovala zejména s jeho slavnou maminkou, herečkou Danou Medřickou (†62). Od její smrti v roce 1983 uplynulo čtyřicet let. „Lidé na ni stále často vzpomínají. Cítí potřebu mi říct, jak ji milují. I když ji neznají, myslí si, že je to dobrý člověk. A mají pravdu. Mami, to je smetánka z nejlepších kvality.“ vyznává se pro PLUS 7 DNÍ český herec Václav Vydra (67).
Výtvarný talent zdědil také po svém otci a dědovi, kteří se podle rodinné tradice jmenují stejně Václav. „Můj otec byl skvělý herec a dědeček byl po válce prvním ředitelem českého Národního divadla. V roce 1946 se stal i prvním národním umělcem. Na to se často zapomíná,“ vysvětlil nejmladší z rodu Vydrů Genebank. I při výběru manželky dodržel tradici umělecké rodiny. Je ženatý s herečkou Janou Bouškovou, se kterou sdílí koňskou farmu.
Pokračování na další straně
Tradice byla zachována
Když si otec Václava Vydry nejmladšího v roce 1945 bral o osmnáct let mladší začínající herečku Danu Medřickou, byl již respektovanou divadelní osobností. Manželům se brzy narodil syn Václav, ale žil jen necelý rok. O další dítě usilovali celých deset let. Dana opět přivedla na svět chlapce a podle rodinné tradice Vydrovců ho znovu pojmenovali Václav. Dnes je z něj oblíbený herec a koníř, který na předky nedá dopustit. Mohlo by se zdát, že u něj nepřicházelo v úvahu žádné jiné povolání než umělecké, ale on sám nás vyvedl z omylu.
„Pro konzervatoř jsem se rozhodl zejména proto, že tam nebyla matematika a fyzika, se kterými jsem měl velké problémy,“ vysvětlil. Bylo mu hloupé požádat slavné rodiče o přípravu na přijímačky, tak se k tomu ujal sám.„Ale v předvečer zkoušek na mě udeřili a musel jsem se jim předvést. Tato premiéra před nimi byla v mém dosavadním životě to nejstrašnější. Velmi jsem se styděl,“ směje se po mnoha letech.
Pokračování na další straně
Fakt, že jako dítě slavných a respektovaných rodičů bude pod velkým drobnohledem a podezříván z protekce, si vůbec neuvědomoval. „V tomto směru jsem byl výjimečně tupé dítě. Věděl jsem, že rodiče by v rámci protekce určitě nic nepodnikli. Otec byl tehdy navíc už starý a téměř nehrál. Máma mi zase rovnou řekla, že kdyby to mé divadlo bylo k ničemu, hnala by mě odtud svinským krokem.“
