Paní Bursová ve své oblíbené hospodě. Pije pivo pouze nealkoholické.
V 74 letech začala podnikat
Tatínek byl vedoucím prodejny u firmy Baťa a rád se chlubil, že si může dovolit až šest dětí.
„Bydleli jsme v nájemním bytě, který firma postavila, nic jsme neplatili, ale bylo zvykem, že první dvě děti zaměstnance se učily u Baťy,“ začíná vážným tónem, který nebude trvat dlouho. „Žena tam byla opravářka, prodavačka nebo aranžérka. Nemohla být vůdcem, prostě to musel být ženatý chlap,“ pokračuje. „Odtamtud jsem šel do obnovy, což je oprava obuvi, a pracovala jsem tam 23 let, dokud ji v roce 1990 nerozpustili.“
Manažerka už tam byla a říká, že osm lidí přišlo, sedlo si a odešlo o půl hodiny později s opravenými botami. Kromě toho složila zkoušky a v roce 2003 si otevřela malou opravnu obuvi.
V opravně ve Zlaté uličce, kterou před lety založila se svým vnukem Petrem.
„Jeden den je dáte, druhý den to máte hotové a my máme nejlevnější ceny,“ chlubí se. „Protože pronajímatel, když jsme začínali, tam měl bordel, řekl, že když to napravíme, nájem nám nezvýší. Dodnes ho nezvedl, je to slušný člověk,“ přiznává paní Jarmila a otázku podnikání uzavírá slovy: „Do 76 jsem pracovala, kluky vycepovala, dávala jsem jim klíče se slovy ‚jdu do důchodu‘!“
Pokračování na další straně
O něco mladší
Nyní tam pracují její vnuci. Má tři a jednu vnučku. Po otci je kadeřnicí. Dcera paní Bursové byla fotografka.
Ona sama velmi brzy ovdověla, bylo čtyřicet. Podruhé se už nevdala. „Zpočátku jsem nechtěla, aby mým dětem někdo poroučel, bil je nebo aby byly o něco připraveny. Pak jsem si na to zvykla, svoboda mi zůstala, byla jsem poctivá vdova, říkám, ale pak :),“ říká.
Důchodový příspěvek tehdy nedostala, musela se točit. Úřednice jí poradila, aby se vdala. „Kdybych mohla najít chlapa, jako byl ten můj, neváhala bych, ale takových je málo.“
V Pardubicích si ji nikdo nespojuje s filmovou postavou.
Navzdory skepsi ohledně opačného pohlaví nezůstala sama. Přítele má už 15 let, ale teď neví, jestli ještě nebo už né.
„Pohádal se se synem a odešel bydlet na chalupu do hor. Ale tam jdete pomalu do kopce po čtyřech a já se svými dýchacími problémy na to nemám. Tak jsem mu řekla: ‚Když nepřijdeš, tak já tam nepůjdu.!'“ políbí si ruku a udělá jasné gesto. Buď si to její mladší přítel o 17 let trochu rozmyslí, nebo má smůlu.
Paní Jarmila ví, o čem mluví. Po únorové premiéře komedie Babovřesky ji pronásledovala jedna nemoc za druhou. „Na premiéře jsem se nachladila, musela jsem do nemocnice. Navíc mám astma. Ale oni větrali tak, že jsem dostala oboustranný zápal plic, pak mi šel cukr nahoru, tak mě dali na internu a tam jsem dostala plicní embolii. Za dva měsíce v nemocnici jsem chytila všechno, co jsem mohla,“ rozhodí rukou. Mezitím se ale začal natáčet druhý díl, a tak požádala o odchod z nemocnice. Lékař ji varoval před další embolií a poradil jí: Napište, že jste nemocná a nemůžete přijít, na což neuvěřitelná paní Jarmila, s veselou dispozicí a vždy v dobré náladě, prohlásila: „Ale tam na mě čeká 150 lidí! Neřeknu, že kdybych měla zlomenou nohu, že jsem se nemohl ani pohnout, ale takhle? Cítím se zdravá,“ a napochodovala na plac.
Pokračování na další straně
