Byla to inteligentní, vzdělaná a půvabná žena, slavná herečka, která neměla nouzi o přátele. Nemohla však mluvit o štěstí ve svém soukromém životě.
V roce 2008 uspořádali v rámci stého výročí české kinematografie velkou diváckou anketu o nejoblíbenější herce našich západních sousedů. Nataša Gollová skončila třetí v ženské kategorii. Předběhla také takové hvězdy, jako jsou Jiřina Bohdalová, Stella Zázvorková nebo Iva Janžurová. Za ní stála i Adina Mandlová, její bývalá přítelkyně a jedna z největších československých filmových hvězd předválečné éry. Ale ona koneckonců taky. Důvody, proč byla a stále je tak oblíbená, asi nejlépe popsal nedávno Zdeněk Svěrák, když o Gollové řekl: „Dokázala, že půvab a komik se nemusí vůbec vzájemně vylučovat.“
Děvče z dobré rodiny
Stala se Natašou, protože její matka jí četla Tolstého román Vojna a mír a Gollovou, aby neudělala otci hanbu. Je tedy možné shrnout do jedné věty, jak přišla ke jménu, pod kterým ji diváci znali. První jméno bylo její vlastní a při výběru se její matka skutečně inspirovala Natašou Rostovovou, hrdinkou výše uvedeného románu.
Pokračování na další straně
Naška, jak se jí doma přezdívali, také pocházela z lepší rodiny. Otec JUDr. František Xaver Hodáč byl významným národním ekonomem, profesorem na ČVUT a později, v období prvního Československa, působil dlouhá léta ve vysoké politice. Matka Ada, talentovaná malířka, byla dcerou slavného českého historika a univerzitního profesora Jaroslava Golla. Díky silnému kulturnímu a intelektuálnímu rodinnému zázemí neměla Nataša Hodáčová nouzi o prvotřídní výchovu a vzdělání. Navštěvovala školy doma i v zahraničí a nespokojila se s maturitou dívčího gymnázia. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nakonec ji však nedokončila, protože dala přednost umění.
Ve dvaceti letech se zamilovala do básníka Tristana Tzary.
Už tehdy si dělala legraci z herectví (navštěvovala kurzy u ředitelů Národního divadla Karla Dostála a Jiřího Frejky), ale více se věnovala modernímu jevištnímu tanci, který studovala u Jarmily Kröschlové, považované za špičku v tomto oboru. V roce 1932 taneční skupina, jejímž byla členkou, odcestovala do Paříže na soutěž. Tam se Nataša setkala s básníkem, dramatikem a jedním ze zakladatelů dadaismu, Tristanem Carem. Zamilovala se do něj a domů se vrátila až o několik měsíců později. Sama. Přesto zůstala s Carem v kontaktu, mnoho let si psali a znovu se setkali v roce 1947.
Pokračování na další straně