Udělá něco se svým jménem?
To, že se nakonec stala profesionální herečkou a ne tanečnicí, je tak trochu náhoda. Ve zmíněném roce 1932 se režisér Martin Frič chystal natočit film Kantor ideál a chtěl do rolí studentek obsadit nenápadné dívky. Vybral si je mezi členy taneční skupiny, jejíž vystoupení viděl, a skutečnost, že mezi nimi byla i Nataša Hodáčová, není třeba zdůrazňovat. V Kantorově ideálu, i když stále v bezvýznamné roli jednoho ze septimánů, se tak poprvé postavila před kameru a bylo rozhodnuto, co chce dělat dál.
Film Bezdětný byl její druhý v kariéře a první, ve kterém získala hlavní roli. Režiséři o jejím komediálním talentu ještě nevěděli.
Rodiče jí nepřekáželi, jen otec měl připomínku. Co přesně jí řekl, není známo, ale mohlo to vypadat nějak takto: „Zná mou pozici a určitě by mě nechtěla uvést do rozpaků. Pokud chce být herečkou, fajn, ale s tím jménem by mohla něco udělat. „Ne, není to chyba, František Hodáč své dceři skutečně onikal, ale paradoxně jí bylo dovoleno mu tykat. Měl podivnou teorii, podle níž byl „jen“ synem právnička, zatímco ona byla dcerou univerzitního profesora a významné osobnosti. Je tedy víc než on a zaslouží si více respektu. No, všichni máme něco…
Kdo by si nevzpomněl na film o vyděšené Evě, která „tropila hlouposti“.
Pokračování na další straně
Nataša respektovala přání otce a rozhodla se používat příjmení Gollová po svém dědečkovi. Trvalo však tři roky, než se po Kantorovi Ideálu znovu postavila před kameru. To ale neznamená, že by se mezitím nevěnovala herectví, kterému dávala přednost před tancem. Rozhodla se však pro divadlo. První angažmá získala v Olomouci, odtud přešla do Slovenského národního divadla, kde strávila rok, a nakonec se vrátila do Prahy, na scénu Městského divadla ve Vinohradech.
Kamarádce přebrala milence
V té době ji filmoví režiséři objevili pro větší a hlavní role, ale nebyly to ještě ty, které ji nejvíce proslavily a ve kterých ji diváci milovali nejvíce. Navíc jich nebylo ani mnoho, dávala přednost divadlu a film pro ni byl stále jen bonusem. Skutečnou filmovou hvězdou se stala až koncem třicátých let. Právě režisér Frič, který jí kdysi dal první šanci, si uvědomil, že mladá a půvabná herečka má také obrovský komediální potenciál. Začal ji obsazovat do svých filmů po boku Oldřicha Nového a toto spojení u diváků fungovalo. Komedie Eva tropí hlouposti, Kristian, Roztomilý muž, Hotel Modrá hvězda a další vynesly Natašu Gollovou do záře reflektorů. Potvrdila však, že není jen hvězdičkou, která oslňuje svým vzhledem. V několika filmech i na divadelních prknech dokázala, že je také vynikající herečkou.
Natasha Gollová: Na stará kolena jí ničil alkohol a samota
Byla to inteligentní, vzdělaná a půvabná žena, slavná herečka, která neměla nouzi o přátele. Nemohla však mluvit o štěstí ve svém soukromém životě.
V roce 2008 uspořádali v rámci stého výročí české kinematografie velkou diváckou anketu o nejoblíbenější herce našich západních sousedů. Nataša Gollová skončila třetí v ženské kategorii. Předběhla také takové hvězdy, jako jsou Jiřina Bohdalová, Stella Zázvorková nebo Iva Janžurová. Za ní stála i Adina Mandlová, její bývalá přítelkyně a jedna z největších československých filmových hvězd předválečné éry. Ale ona koneckonců taky. Důvody, proč byla a stále je tak oblíbená, asi nejlépe popsal nedávno Zdeněk Svěrák, když o Gollové řekl: „Dokázala, že půvab a komik se nemusí vůbec vzájemně vylučovat.“
Stala se Natašou, protože její matka jí četla Tolstého román Vojna a mír a Gollovou, aby neudělala otci hanbu. Je tedy možné shrnout do jedné věty, jak přišla ke jménu, pod kterým ji diváci znali. První jméno bylo její vlastní a při výběru se její matka skutečně inspirovala Natašou Rostovovou, hrdinkou výše uvedeného románu.
Naska, jak se jí doma přezdívali, také pocházela z lepší rodiny. Otec JUDr. František Xaver Hodáč byl významným národním ekonomem, profesorem na ČVUT a později, v období prvního Československa, působil dlouhá léta ve vysoké politice. Matka Ada, talentovaná malířka, byla dcerou slavného českého historika a univerzitního profesora Jaroslava Golla. Díky silnému kulturnímu a intelektuálnímu rodinnému zázemí neměla Nataša Hodáčová nouzi o prvotřídní výchovu a vzdělání. Navštěvovala školy doma i v zahraničí a nespokojila se s maturitou dívčího gymnázia. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nakonec ji však nedokončila, protože dala přednost umění.
Pokračování na další straně
Ve dvaceti letech se zamilovala do básníka Tristana Tzary.
Už tehdy si dělala legraci z herectví (navštěvovala kurzy u ředitelů Národního divadla Karla Dostála a Jiřího Frejky), ale více se věnovala modernímu jevištnímu tanci, který studovala u Jarmily Kröschlové, považované za špičku v tomto oboru. V roce 1932 taneční skupina, jejímž byla členkou, odcestovala do Paříže na soutěž. Tam se Nataša setkala s básníkem, dramatikem a jedním ze zakladatelů dadaismu, Tristanem Carem. Zamilovala se do něj a domů se vrátila až o několik měsíců později. Sama. Přesto zůstala s Carem v kontaktu, mnoho let si psali a znovu se setkali v roce 1947.
Udělá něco se svým jménem?
To, že se nakonec stala profesionální herečkou a ne tanečnicí, je tak trochu náhoda. Ve zmíněném roce 1932 se režisér Martin Frič chystal natočit film Kantor ideál a chtěl do rolí studentek obsadit nenápadné dívky. Vybral si je mezi členy taneční skupiny, jejíž vystoupení viděl, a skutečnost, že mezi nimi byla i Nataša Hodáčová, není třeba zdůrazňovat. V Kantorově ideálu, i když stále v bezvýznamné roli jednoho ze septimánů, se tak poprvé postavila před kameru a bylo rozhodnuto, co chce dělat dál.
Film Bezdětný byl její druhý v kariéře a první, ve kterém získala hlavní roli. Režiséři o jejím komediálním talentu ještě nevěděli.
Rodiče jí nepřekáželi, jen otec měl připomínku. Co přesně jí řekl, není známo, ale mohlo to vypadat nějak takto: „Zná mou pozici a určitě by mě nechtěla uvést do rozpaků. Pokud chce být herečkou, fajn, ale s tím jménem by mohla něco udělat. „Ne, není to chyba, František Hodáč své dceři skutečně onikal, ale paradoxně jí bylo dovoleno mu tykat. Měl podivnou teorii, podle níž byl „jen“ synem právnička, zatímco ona byla dcerou univerzitního profesora a významné osobnosti. Je tedy víc než on a zaslouží si více respektu. No, všichni máme něco…
Kdo by si nevzpomněl na film o vyděšené Evě, která „tropila hlouposti“.
Nataša respektovala přání otce a rozhodla se používat příjmení Gollová po svém dědečkovi. Trvalo však tři roky, než se po Kantorovi Ideálu znovu postavila před kameru. To ale neznamená, že by se mezitím nevěnovala herectví, kterému dávala přednost před tancem. Rozhodla se však pro divadlo. První angažmá získala v Olomouci, odtud přešla do Slovenského národního divadla, kde strávila rok, a nakonec se vrátila do Prahy, na scénu Městského divadla ve Vinohradech.
Kamarádce přebrala milence
V té době ji filmoví režiséři objevili pro větší a hlavní role, ale nebyly to ještě ty, které ji nejvíce proslavily a ve kterých ji diváci milovali nejvíce. Navíc jich nebylo ani mnoho, dávala přednost divadlu a film pro ni byl stále jen bonusem. Skutečnou filmovou hvězdou se stala až koncem třicátých let. Právě režisér Frič, který jí kdysi dal první šanci, si uvědomil, že mladá a půvabná herečka má také obrovský komediální potenciál. Začal ji obsazovat do svých filmů po boku Oldřicha Nového a toto spojení u diváků fungovalo. Komedie Eva tropí hlouposti, Kristian, Roztomilý muž, Hotel Modrá hvězda a další vynesly Natašu Gollovou do záře reflektorů. Potvrdila však, že není jen hvězdičkou, která oslňuje svým vzhledem. V několika filmech i na divadelních prknech dokázala, že je také vynikající herečkou.
Pokračování na další straně
