Režiséra Friče napadlo, že by ji zkusil dát dohromady s Oldřichem Novým ve filmech. Tato kombinace přinesla divácký úspěch.
Spolu s Lídou Baarovou a Adinou Mandlovou byla Gollová považována za největší ženskou hereckou hvězdu přelomu třicátých a čtyřicátých let. Navíc ji dlouhá léta přátelila s Mandlovou. Tím to ale jednoho dne skončilo. Důvod byl prozaický, jmenoval se Willy Söhnel. Tento český Němec, který v době protektorátu stál v čele všech českých filmů, byl milencem Mandlové a Gollová, jejíž vztah s hereckým kolegou Františkem Vnoučkem předtím ztroskotal, ji převzala. „Všichni kamarádi ji od toho vztahu odrazovali, protože věděli, že by jí to po válce mohlo být nepříjemné, ale ona si nedala říct,“ vzpomínala později Mandlová ve svých pamětech.
Ve slavné komedii Kristian si poprvé zahrála společně se svou kamarádkou Adinou Mandlovou.
Kdo chce psa bíti…
Bláznivá doba přináší absurdní situace a osudy a důkazem může být i osud Natši Gollové . Ostatně na její vztah se Söhnelem po válce mnozí poukazovali a popisovali ji jako nacistickou kolaborantku, kterou nikdy nebyla, a jaksi nikdo nechtěl vidět, že Söhnel vrátili úřady, československé občanství a stal se poradcem ve znárodněné kinematografii. Skutečnost, že „chodila s Němcem“, stačila. Ale to nebylo všechno.
O tom, že je vynikající herečkou, přesvědčovala Nataša Gollová i na divadelních prknech v Národním divadle v roce 1944.
V květnu 1945 úřady vydaly výzvu, že hledají lidi ochotné jít do Terezína pomáhat zdravotníkům ošetřovat nemohoucí vězně. Nataša Gollová byla jednou z prvních, která se dobrovolně přihlásila a šla tam pracovat. A co si za to vydělala? Kromě tyfu, kterým se nakazila v Terezíně a málem podlehla, byla obviněna z toho, že chtěla jen zakrýt nebo odčinit svou kolaboraci… A když si někdo vzpomněl, že také hrála v německém veselohře, všechno bylo jasné.
I když to všechno, i s největším úsilím, bylo žalostně málo k tomu, aby ji odspoudili z vlastizrady, stačilo to k tomu, aby jí to znepříjemnilo život. Nataša Gollová musela opustit divadlo Vinohrady. Někteří kolegové sepsali petici, že s ní odmítají dále spolupracovat z morálních důvodů. „Nebyl jediný člověk, který by jí podal pomocnou ruku, i když měla mnoho známých a mnozí z nich už byli v té době pevně v sedle,“ vzpomínal později herec Svatopluk Beneš. To, čím si musela projít během několika měsíců, ji dokonce dohnalo k pokusu o sebevraždu.
Svatopluk Beneš byl nejen jejím nejbližším přítelem, ale i hereckým kolegou.
Odjela do Českých Budějovic a nastoupila do tamního divadla. Tuto nabídku jí učinil režisér Karel Konstantin, který v té době také zamířil na jih Čech, protože byl stejně jako ona v Praze „nežádoucí“. V roce 1947 se za něj Odjela do Českých Budějovic a nastoupila do místního divadla. Tuto nabídku jí učinil režisér Karel Konstantin, který v té době také zamířil na jih Čech, protože byl stejně jako ona v Praze „nežádoucí“. V roce 1947 se za něj Odjela do Českých Budějovic a nastoupila do místního divadla. Tuto nabídku jí učinil režisér Karel Konstantin, který v té době také zamířil na jih Čech, protože byl stejně jako ona v Praze „nežádoucí“. V roce 1947 se za něj Nataša Gollová provdala. „Byl to hezký a rozumný vztah. Oba si v těch těžkých letech velmi dobře rozuměli a hodně si pomáhali,“ vzpomínala Gollová dlouholetá kolegyně a kamarádka Stelly Zazvorkové. Režisér Otakar Vávra měl však jiný názor. Jak řekl v televizním dokumentu věnovaném Gollové, její manželství s Konstantinem bylo její neštěstí: „Byl alkoholik a ona se s ním naučila pít.“
Ve filmu Císařův pekař – Pekařův císař se díky Janu Werichovi po sedmi letech vrátila ke kamerám.
Pokračování na další straně
Pivo a dva rumy!
V roce 1951 jí pomohli Jan Werich a Martin Frič rolemi ve dvoudílném filmu Císařův pekař. Po sedmi letech se opět postavila před kameru a opět zažila úspěch. Vrátila se do Prahy a nastoupila do Werichova divadla ABC, odkud později přešla do Městského divadla Praha. Ale vnitřní exil, ke kterému se předtím uchýlila, ji trvale poznamenal. Už to nebyla ta vždy veselá a roztomilá Nataška, stala se z ní stárnoucí žena, kterou také začaly trápit nemoci,“ vzpomíná Svatopluk Beneš.
V šedesátých letech dostala příležitost i v televizních projektech. V tomto případě to byl legendární seriál Sňatky z rozumu.
Hrála v divadle a ve filmech (i když pouze ve vedlejších rolích) a také našla uplatnění v televizi. Ale v roce 1962 přišla další rána, když její manžel náhle zemřel. Těžko se z toho vzpamatovávala a hledala únik v alkoholu. Snažila se jím zahojit nejen rány na duši, které jí osud v posledních letech způsobil, ale také bolesti na těle, které byly stále častější (podstoupila několik operací) a také samotu. To se stalo ještě zřejmějším, když musela v roce 1971 odejít do důchodu. Herečka, která byla v dobách své největší slávy známá tím, že se vyhýbala alkoholu a večírkům a alkoholiky nesnášela, nyní každý den seděla v hospodě, platila všem kolem sebe a objednávala si pivo a dva rumy.
Smutný konec osamělé dámy
To, že Natašu Gollovou kromě zdravotních problémů zničila v závěru života hlavně samota a to vyřešil alkohol, potvrzuje i Aleš Cibulka, autor životopisné knihy o ní. „Ve chvíli, kdy dostala práci a jeden z režisérů jí roli nabídl, se ani nedotkla skleničky,“ řekl. Ale v sedmdesátých letech mnoho rolí nebylo. I když zazářila jako Fany zmatená teta v komedii Zdeňka Podskalského Milé tety a já, jinak bývalá hvězda dostávala jen vedlejší a epizodní postavy. Nicméně i v nich, v malém prostoru, se svým smyslem pro humor, jiskrou v očích nebo nenapodobitelným smíchem, dokázala divákovi připomenout časy, kdy lidé kvůli ní chodili do kina.
Postava zmatené tety Fany v komedii Drahé tety a já byla její poslední velkou filmovou rolí.
Nataša Gollová strávila poslední období svého života v domově důchodců. Zřejmě nechtěla psát paměti, ale udržovala svou mysl svěží. Například recitovala Nezvalovu Manon Lescaut zpaměti zdravotním sestrám nebo je učila angličtinu. Nakonec opustila tento svět na konci října 1988, tiše, ve spánku, ve věku 76 let. V té době byla v novinách zveřejněna stručná dvouřádková zpráva o smrti slavné herečky…
