Psal se rok 1968, kdy Helena s Václavem natočili působivou pohádku Šíleně smutná princezna a prvního listopadu, přesně v den Martiných narozenin, založili kapelu Golden Kids. Jak je známo, navzdory megaúspěchu spolu trio vydrželo pouhých 15 měsíců. Poté, co se Marta Kubišová distancovala kvůli svým protikomunistickým postojům, odehrála kapela svůj poslední koncert v Ostravě 27. ledna 1970. Zatímco Marta zůstávala v nemilosti, Helena Vondráčková a Václav Neckář se vydali na sólovou dráhu. „Byla to hrozná situace, ale dlouho jsme věřili, že zákaz Marty pomine,“ řekl Neckář.
Jediná lyra
S Kubišovou zůstal v kontaktu a snažil se ji při každé příležitosti vysvobodit ze spárů režimu. Nevšímal si skutečnosti, že on sám je trnem v oku mocných. Zvláště „vysazený“ na Neckáře byl šéf Pragokoncertu František Hrabal. V této souvislosti tuto vzpomínku vytahuje Jan Neckář, mladší bratr Václava. „Když začala normalizace a prezident Husák nastoupil do úřadu, uspořádal Pragoconcert v rámci svého přátelství se Sovětským svazem velký koncert v Moskvě. Hrabal ve svém projevu poznamenal: „Jsem rád, že jste všichni tady.“ A Vašek křičel: ‚Tady chybí jenom Marta Kubišová.‘ Od té doby neměl klid.“
Skupina Bacily s Neckářovci se musela vypořádat s nejrůznějšími zákazy a šikanou. Fanoušci však Vaška vždy podporovali, a protože se jeho alba a koncerty dobře prodávaly, vždy po čase dostal zelenou. Dařilo se mu zejména na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. V té době byl tak přelétavý, že ho jeho syn znal jen z televize a plakátu, který měl nad postelí. Ročně odehrál kolem dvou set koncertů a pravidelně jezdil na bratislavský festival lyra. Podařilo se mu ji však vyhrát pouze jednou. V roce 1981 s baladou Tvým dlouhým vlasům dokonce porazil slavné okno mé lásky od kapely Olympic.
Vážný stav
Dlouholetý zákaz Marty Kubišové a různé výhružné anonymy se postupem času podepsaly i na duševním zdraví a psychice Václava Neckáře. Stal se paranoidním. Měl pocit, že se na něj všichni dívají. „Nikomu to neotevírej, chtějí nás zastřelit,“ zavolal bratrovi uprostřed noci. Další paranoia ho zastihla hned během koncertu. Vtrhl do šatny a křičel: „Rychle zamkněte skříňky, aby nám tam nepodstrčili drogy!“ Když později uviděl v publiku majora Leoše Jirsáka, známého z televizního pořadu Federální kriminální ústředna pátrá radí a informuje, zmocnil se ho záchvat paniky, že ho po koncertě zatknou. Neckářův stav byl natolik vážný, že musel být hospitalizován. Otřesen strachem byl přijat do psychiatrické léčebny. Aby neutekl z nemocnice, přivázali ho k posteli. Nejhorší psychóza pominula o dva týdny později a zpěvák byl propuštěn do civilu.
Osvobodil Kubišovou
Václav a jeho kapela si udržovali stálou popularitu, jeho písně zněly v rádiu, vystupoval ve všech zábavných pořadech a umisťoval se v první desítce ankety Zlatý slavík. V roce 1987 se mu dokonce podařilo vyřešit problém s nejnenáviděnějším člověkem v branži, Hrabalem z Pragoconcertu. Poté, co všemocný režisér Neckářovi a jeho kapela na poslední chvíli zablokovali cestu na Kubu, si zoufalý zpěvák přes známého domluvil schůzku s tajemníkem ÚV KSČ Janem Fojtíkem. Ve své kanceláři více než dvě hodiny poslouchal všemožné stížnosti na Hrabala a Neckář mu také připomínal nespravedlnost kolem Marty Kubišové. Věci se brzy zázračně daly do pohybu. Hrabal byl odvolán z funkce a Neckář byl za to oslavován celou uměleckou obcí. Podařil se mu další zázrak, na který se již zapomnělo. Když Václav Neckář v roce 1989 připravoval program s hosty, zvítězil v tom,že vybojoval učinkování Marty Kubišové. Pouhé tři měsíce před sametovou revolucí mohla nastartovat svou druhou kariéru bez cenzury.
Naopak porevoluční éra, kdy už nikdo nikoho v oboru neomezoval, dala domácím umělcům šanci. Fanoušci si konečně mohli užít západní produkci a odsunuli své mazlíčky na vedlejší kolej. Jejich odliv se odrazil na Václavově psychice a váze. Dohánění nejbližších v čele s Helenou Vondráčkovou a bratrem Janem vyvrcholilo krutým rozhodnutím. Jeho bratr mu dal ultimátum. „Řekl jsem mu, že musí zhubnout, jinak s ním nebudu hrát. Nevěděl jsem, jak jinak ho přimět, aby věnoval pozornost své váze a zdraví,“ řekl Jan. Problém přetrvával několik let.
I přes pomoc dietologa vážil kdysi pohledný zpěvačka téměř sto kilogramů. Postupně se situace stabilizovala a Neckářovovi opět koncertovali po celé republice. Jedna z cest v roce 2002 se jim málem stala osudnou. Bylo pátého listopadu a bratři jeli autem na natáčení televizního pořadu Zlatá mříž. Za volantem seděl tehdy devětapadesátiletý Václav Neckář a byl nezvykle tichý. Cítil, že se s ním něco děje, ale nedokázal to pojmenovat. Najednou mu zazvonil telefon. Zpěvák ho beze slova podal bratrovi. „Proč mi ho dáváš?“ Zeptal se. „Nevím,“ zamumlal Václav. Jakási neviditelná síla ho táhla doleva, ale bál se zastavit na dálnici. Naštěstí dorazili na místo určení v pořádku.
Události nabraly rychlý spád. Když měl Václav na jevišti přečíst pár vtipů v televizi, nemohl. Ve štábu zavládlo nezvyklé ticho. Ředitel Jiří Adamec si uvědomil vážnost situace a nařídil Janu Neckářovi, aby bratra okamžitě odvezl do nemocnice. Právě tam lékaři poprvé vyslovili zdrcující diagnózu. Vašek utrpěl mozkovou mrtvici, která mu navíc způsobila ztrátu paměti a ovlivnila řečové centrum. Když mu bylo řečeno, že už nikdy nebude zpívat, bratři se s touto prognózou odmítli smířit. S pomocí různých odborníků a logopeda se jim podařilo porazit osud a znovu postavit na jeviště legendu legend Václava Neckáře.
