„V Rudém právu jsem byla mezi tisícovkou lidí napsaná, že jsem podepsala Antichartu. Nebyla to pravda, protože já jsem vůbec nebyla v republice, byla jsem v Polsku a musím říct, že to byla opravdu anabáze,“ vysvětluje dlouholetou přetahovanou zpěvačka. „Roky jsem musela vysvětlovat a dokazovat, že jsem tu opravdu nebyla a že jsem to vlastně nepodepsala,“ pokračuje a zamýšlí se. „Kdybych nebyla v zahraničí, nedokážu říct, co bych dělal. Byla by otázka, jestli by to bylo hrozba, jestli bych byla donucena, ale už na to nechci ani myslet.“
Neměl šanci
V Polsku se Helena Vondráčková etablovala již v roce 1977 na festivalu v Sopotech s hitem Malovaný džbán. Vyhrála Grand Prix. „Také mě adoptovali jako svou zpěvačku. Pokaždé, když tam přijedu, nepřipadá v úvahu, že bych tu píseň nezpívala.“ Jak potvrdili polští organizátoři, Vondráčková je zvána minimálně čtyřikrát až pětkrát do roka na velké koncerty. „Je tu žádaná spousta českých zpěvaček, ale žádná jako Helena,“ říká jeden z nich a o chvíli později ji znovu chválí za obohacení polských svateb. Na každém z nich už léta hrají hit Dlouhá noc. Ale nejen to, toto město je pro zpěvačku výjimečné. Při své první návštěvě se seznámila se svým prvním manželem Hellmutem Sickelem, baskytaristou východoněmecké kapely Kreis.
„Karel Vágner, starý pletař, mi říkával, že je to fajn chlap, že by se ke mě hodil. Naučil ho česká slovíčka a Hellmut za mnou přišel a pozdravil mě, jak se máš, mám tě rád, byla to zábava,“ svěřuje se zpěvačka s novým tématem. „Psal písničky i pro mě, ale až poté, co jsme se rozhodli přestěhovat do Prahy, aniž bychom ještě byli manželé,“ říká v dokumentu a my ji na chvíli zastavíme, protože jí něco chybí. Dlouho to byla láska na dálku, do Prahy se přestěhovali až v roce 1983, vzali se 28. dubna 1984 v moravské Strážnici. Sickel později údajně emigrovala do západního Německa, což jí způsobilo potíže, a vrátila se na začátku 90. let, říkají další zdroje. Rozvedli se v roce 2001, ale Vondráčková údajně chodila s Martinem Michalem.
„Hellmut chtěl mít studio a po nějaké době nebylo v mém bytě kam vkročit, protože všude byly syntezátory, basa, zesilovače, takže to dál nešlo. Skončili jsme v Řitce, protože nám to doporučila kamarádka, která tam bydlela, a pak jsme se vzali,“ vzpomíná. „Přestěhovali jsme se tam do Černobylu v roce 1986. Měli jsme velkou radost. Natočil jsem tu celé album, které napsal. Pak ta láska nějak zmizela, on odjel do Německa a já jsem tu zůstala sama. Bylo to pro mě velmi těžké a velmi bolestivé, ale měla jsem hodně práce, abych zmírnila zármutek.“ Hellmut se po letech objevil v České republice ještě několikrát, ale už neměl šanci.
Pohledný pilot
Když je v dokumentu zmíněn Martin Michal, produkce se přesouvá na jejich hausbót na Slapské přehradě. „Na první setkání s Helčou si pamatuji velmi dobře. Miloval jsem ji od malička, měl jsem ve skříňce její plakát na vojně. Občas jsme se potkali, ale byla to jen taková prchavá setkání. A pak se mnou odletěla na dovolenou,“ říká a zpěvačka pokračuje: „S Martinem jsem se seznámila na dovolené. Přišla za mnou paní, která to organizovala, že nás musí představit prvnímu a druhému pilotovi,“ vrací se k osudovému setkání. „Přišli dva kluci a ona mi Martina představila, a když odešli, podívali jsme se na sebe a řekli si, ehm, vysoký, štíhlý, v té uniformě mu to neuvěřitelně sluší.“
Zamilovali se do sebe a ona neváhala, navzdory nesouhlasu rodiny, si ho vzít. „Byl to člověk, o kterém jsem si byla jistá, že se o mě postará, že mě bude milovat, protože všechno nasvědčovalo tomu, že to není majitel nebo člověk, který se ničeho nebojí, jen statečný chlap. A je to pravda. Nemýlila jsem se,“ chválí Michaela i po dvaceti letech manželství.
„Řekla jsem si, že pokud bude můj život takový, jaká je naše svatba, budeme si to báječně užít,“ pokračuje a ukazuje na druhou stranu manželské mince: „Můj vztah s bratrem, který nemohl pochopit, že už jsem dospělá a že si svého partnera budu vybírat sama, bohužel a velmi silně. Pořád je tak tvrdohlavý, že to nechápe,“ povzdechne si, protože se s Jiřím za ta léta nikam nestěhovali.
„Bránit se před rodinou bylo velmi těžké, protože na ni byla velmi fixovaná a snažila se udělat hodně pro to, aby se to nestalo až sem,“ brání manželku Martin Michal. K bolestivému tématu se vrací i Helena Vondráčková v závěru dokumentu, nad hrobem svých zesnulých rodičů. „Když sem přijdu, jsem zticha a v hlavě si promítám, jaké to s nimi bylo a co by asi řekli na to, co se děje. Asi by se jim nelíbil můj vztah s bráchou, ale možná, možná, kdyby viděli, jak jsem šťastná a že všechno, co táta slyšel od bráchy, nebyla pravda… Máme se rádi, jsme pořád spolu, v únoru jsme oslavili dvacáté výročí, tak snad by to pochopili.“
Jedna svatba, dvě nevěsty
S Martinem Michalem se vzali 22. února 2003 na Karlštejně. Plán byl úplně jiný, ale budoucí manžel to zvládl. „Měla jsem mít svatbu ve Štiříně, ale nějak se to tam překulilo, někdo to prozradil, tak Martin řekl, že to musíme udělat jinde, na Karlštejně,“ začíná zajímavý příběh. „Byla zima, mrzlo a před ‚barákem byl připravený celý bulvár a oni šli za námi,“ směje se. „Ale vymyslel si to tak, že ve hře byla dvě svatební auta. Nejdřív se otevřela garáž s falešnou nevěstou, všichni odešli a za chvíli jsme v klidu odjeli na Karlštejn,“ prozrazuje starou hru.
Dvě malá křídla
Mezi vyprávěním o svých životních láskách se Helena Vondráčková ocitá před kostelem. Vzpomíná si, jak chodila s rodiči na mši a otec hrál na varhany. „Jsem pokřtěná, mám vlastně dvě jména, Helena a Karla. Ať jsem kdekoli, v Paříži nebo v Berlíně, vždy jdu do kostela a modlím se za všechny lidi, za své přátele, za své rodiče,“ přiznává a dostává se k choulostivému tématu dětí.
„V životě nemůžete mít všechno, takže bohužel ani já nemám všechno. Nemám děti, i když je miluji a vynahrazuji si to všemi možnými způsoby. Mám kolem sebe děti, nikdy mě neobtěžovaly, ráda si s nimi hraju, takže to beru tak, jak mi to život nadělil. Prostě jsem neměla to štěstí, abych měla děti, a musela jsem se s tím vyrovnat. Je mi líto, ale takový je život,“ říká smutným hlasem a následuje dlouhý záběr na dojatou zpěvačku. Toto téma přetvořila do známé skladby. „Dvě malá křídla tu nejsou. Byla tu málem a nejsou…“
Záchranné lano
