Co se týče úprav a oprav v bytech, lidé byli omezeni tím, že museli žádat o povolení státních orgánů nebo družstev. Samostatné opravy nebo rekonstrukce byly komplikované a často vyžadovaly „známosti“ nebo schopnost „udělat někomu laskavost“. Neexistovaly soukromé firmy, které by se specializovaly na opravy nebo údržbu bytů, a tak bylo běžné, že lidé si pomáhali navzájem v rámci neformální ekonomiky, která byla často na hraně zákona. Bydlení za socialismu tedy bylo zatíženo mnoha omezeními a bylo silně ovlivněno státní politikou a plánováním. Ačkoli si někteří lidé mohli cenit jistoty státem poskytovaného bydlení, pro mnohé to bylo období dlouhého čekání, kompromisů a omezených možností. Dnešní svoboda a flexibilita na trhu s bydlením je v mnoha ohledech naprostým opakem toho, jak se bydlelo za socialismu.