Nataša Gollová byla jednou z nejjasnějších hvězd československého filmu před druhou světovou válkou. S jejím jménem se pojí řada úspěšných komedií, které do dnes patří mezi klasiky české kinematografie. Její nezapomenutelné role, jako je ta ve filmu „Eva tropí hlouposti“ či „Hotel Modrá hvězda“, ji předurčily k tomu, aby se stala miláčkem publika. Zatímco na plátně představovala ženy plné šarmu, inteligence a často i komediálního talentu, její soukromý život byl poněkud složitější a ne vždy šťastný. Nataša Gollová prošla několika vztahy, které byly pro tehdejší dobu často považovány za kontroverzní. Její první manželství s Františkem Vnoučkem bylo poznamenáno skutečností, že její partner byl homos**uál. To v době, kdy homosexualita byla ve společnosti tabuizovaná a stigmatizovaná, představovalo značný společenský skandál. Dalším vztahem, který vyvolal rozruch, bylo její spojení s Wilhelmem Söhnelem, německým dozorcem české kinematografie během nacistické okupace. Po válce byla Gollová obviněna z kolaborace, což jí na čas znemožnilo pokračovat ve filmové kariéře. Přestože se později dokázala vrátit k herectví, tento skandál ji poznamenal na mnoho let. Její druhé manželství s divadelním režisérem Karlem Konstantinem také nebylo idylické. Konstantin měl problémy s alkoholismem a byl popsán jako tyranský partner. Osobní tra**die a profesionální úspěchy se v jejím životě mísily v nečekaných kontrastech. Navzdory těmto skandálům a osobním bojům zůstává Nataša Gollová v paměti diváků jako talentovaná herečka, která dokázala na plátně ztvárnit mnohostranné a zapamatovatelné postavy. Její příběh je příkladem toho, jak veřejná persona může být v rozporu s osobním životem a jak mohou být hvězdy první republiky stejně komplikované a zranitelné jako kdokoli jiný. Nataša Gollová byla bezpochyby jednou z nejvýraznějších osobností první republiky, a její příběh, i přes všechny skandály a nešťastné vztahy, zůstává významnou součástí bohatého dědictví českého filmového umění.
Otomar Korbelář, jehož problém s alkoholem a charismatem byl ve své době známý.Ikona českého filmu a divadla, byl mužem mnoha tváří. Narodil se 3. listopadu 1899 v malebném městečku Sázava a již od útlého věku se projevovala jeho hudební nadání. Po studiích na obchodní akademii se však rozhodl věnovat herectví, a tak vystudoval na pražské konzervatoři nejen hru na fagot, ale i umění dramatické. Jeho divadelní kariéra začala ve velkém stylu, když ještě během studií získal angažmá v pražském Národním divadle. Po absolutoriu se vydal na divadelní „oblast“, kde působil v Olomouci a Pardubicích, ale brzy se vrátil do Prahy, kde se stal stabilním členem souboru Divadla na Vinohradech. Zde setrval až do roku 1945, avšak jeho divadelní působení bylo mnohem širší, zahrnovalo například také pozici ředitele v kladenském divadle a desetileté angažmá v Hudebním divadle v Karlíně. Otomar Korbelář byl stejně úspěšný i ve filmu. Jeho první významnou rolí byla postava poručíka Suka ve filmu „Třetí rota“ z roku 1931. To byl pouze začátek dlouhého seznamu filmových rolí, v nichž exceloval jako charizmatický milovník i jako autoritativní sedlák. Jeho herecký talent a schopnost přeměnit se v jakoukoliv postavu mu přinesly nejen diváckou oblibu, ale i ocenění v podobě Svatováclavské ceny za roli v „Tuláku Macounovi“. Vrchol jeho filmové kariéry nastal na přelomu 30. a 40. let, kdy pod rukama režisérů jako Martin Frič nebo Otakar Vávra vytvořil řadu nezapomenutelných postav. Mezi nejvýraznější patří František Kmoch ve filmu „To byl český muzikant“, advokát chudých v stejnojmenném snímku nebo charismatický Jan Sochor ve filmu „Prstýnek“. Po válce, v době budovatelských veseloher a politických agitek, se sice jeho herecké příležitosti zmenšily, ale i tak se objevil v několika významných rolích, jako například v legendární pohádce „Pyšná princezna“. Jeho poslední filmovou rolí byla postava vinaře Šantaly ve filmu „Náš dědek Josef“. Otomar Korbelář byl dvakrát ženatý a z druhého manželství měl dceru. Zemřel v Praze 30. listopadu 1976 ve věku 77 let, a zanechal po sobě nejen bohaté dědictví filmových a divadelních rolí, ale i obraz umělce, který svou práci miloval a jehož talent zůstane v srdcích diváků navždy.
Hana Vítová, která si zahrála mnoho rolí elegantních dam, se v soukromém životě potýkala s tra**diemi, které byly daleko od jejího filmového image. Její bouřlivé manželství a pozdější soužití s exmanželem a jeho milenkou připomínají spíše melodramatický příběh než skutečný život. Tyto příběhy ukazují, že i ti, kteří byli na vrcholu slávy, měli své chyby a slabosti. Skandály hvězd první republiky jsou důkazem, že lidská povaha zůstává nezměněna, ať už jsme v jakékoli době.
