Jak to za socialismu chodilo v Pionýru a jak fungovaly další instituce?

Členství v Pionýru bylo dobrovolné, ale často vnímáno jako nezbytné pro společenský postup a dobré vztahy s autoritami. Pionýrská organizace byla charakteristická svým uniformovaným oděvem – bílými košilemi a červenými šátky – a různými saluty, které nebyly mezi dětmi příliš oblíbené. Školní družiny byly zřizovány přímo v budovách škol a měly za úkol poskytovat dětem místo, kde mohly po škole trávit čas, dokud nebudou rodiče schopni se o ně postarat. Děti v družinách dostávaly občerstvení, pomáhaly si s domácími úkoly a zapojovaly se do různých vzdělávacích a sportovních aktivit. V družinách pracovaly vychovatelky, které byly často špatně placeny a jejich práce zahrnovala administrativu a drobné technické práce. Pionýrská organizace ČSM (Československá socialistická mládež) spolupracovala se školními družinami, kde skupinoví vedoucí z ČSM organizovali besedy a snažili se přesvědčit děti, aby se staly členy Pionýra. V této práci byly zapojeny i vychovatelky, které se snažily představit pionýry jako vzory pro žáky. Další významnou organizací byl Svazarm, který měl paramilitární charakter a připravoval mládež na vojenskou službu. Tato organizace byla podobná sovětskému DOSAAF a byla součástí přípravy na obranu státu. Vedle těchto státem kontrolovaných organizací byly také nezávislé mládežnické skupiny, ale po komunistickém převratu v roce 1948 byly tyto organizace buď zrušeny, nebo silně omezeny ve své činnosti. Například mezinárodní organizace AIESE, která byla založena v roce 1946 a měla sídlo v Praze, musela zemi opustit, aby si udržela politickou neutralitu. Do Československa se vrátila až v roce 1966 a stala se součástí Socialistického svazu mládeže jako přidružené těleso AIESEC.