Dcera sestry Jany Hlaváčové se ujala této úlohy s citem a důstojností. Ve svém projevu připomněla nejen hereččin nezapomenutelný talent a vliv na českou kulturu, ale také osobní vlastnosti, které ji dělaly milovanou a váženou nejen v profesním, ale i soukromém životě. Zmínila její laskavost, empatii a neustálou podporu, kterou své rodině poskytovala. Absence sestry Jany Hlaváčové na pohřbu připomněla všem přítomným, že i v momentech největšího veřejného uznání jsou to osobní vztahy a rodinné pouto, které tvoří nejdůležitější součást našich životů. Smutná dohra na pohřbu tak přinesla nejen rozloučení s významnou umělkyní, ale i připomenutí hodnot, které jsou v životě nejcennější.
