K pití se podával čaj nevábné chuti. Často se vařila mléčná polévka, umělá bramborová kaše z prášku nebo hnědá omáčka s vařeným hovězím masem. Mnoho lidí tyto pokrmy nemá rádo ani v dospělosti.Dvěma velkými strašáky školních jídelen byla univerzální hnědá omáčka (UHO) a mléčná polévka. Někteří ale mléčnou polévku milovali, i když to bylo spíše výjimečné. Jedna pamětnice vzpomíná, jak ji nutili dojídat játra s omáčkou, až se nakonec pozvracela.
Drožďová polévka zapáchala jako starý mokrý hadr a bylo ji cítit po celé škole. Chutnala málokterému dítěti. O něco lepší byla krupicová polévka s vejcem, která se připravovala jednoduše a proto byla v jídelníčku často.
Rozmixovaná tvrdá játra v omáčce se obvykle podávala s rozvařenou rýží. I tento pokrm byl velmi častý a obávaný. Další stálicí bylo vařené hovězí přední s omáčkou a knedlíkem. Když mělo dítě štěstí, dostalo tenký plátek masa, který se dal jíst. Často ale na talíři přistála hromada nerozkousatelných šlach. Zvláštní kapitolou byly vnitřnosti jako plíčky a ledvinky, nad kterými trávily děti dlouhé minuty. Učitelky je nakonec nechaly nedojedený studený oběd odnést do nádoby se zbytky, jejíž obsah dokázal spolehlivě zvednou žaludek.
Fazolky na smetaně připomínaly rozvařené hnědé cáry v bílé moučné omáčce s hrudkami. Obvykle se podávaly s bramborami a velkou gastronomickou lahůdkou rozhodně nebyly. Podobně na tom byla čočka plná jíšky. Koprová omáčka byla často zdrclá a přeslazená. Kvůli zážitkům ze školní jídelny ji mnozí nejedí dodnes.
