Nejvyšší soud však tento výklad odmítl. Konstatoval, že smyslem dopravního značení není poskytovat některým řidičům privilegované postavení, ale zajistit dopravní obslužnost v místě. Výjimka se tak vztahuje pouze na případy, kdy taxík přímo v dané oblasti někoho obsluhuje. Soud zdůraznil, že výjimky je třeba vykládat restriktivně.Taxikář tedy se svou žalobou na stát definitivně neuspěl. Rozsudek jasně stanovil, že taxíky nemohou libovolně projíždět zákazy vjezdu, a to ani když jedou vyzvednout zákazníka na objednávku. Výjimka pro dopravní obsluhu se uplatní pouze v případě, že přímo v dotčené oblasti zákazníka vyzvedávají či vysazují. Taxislužba tak nemá paušální povolení ignorovat omezení provozu a musí je respektovat stejně jako ostatní řidiči.
