Do otřesných podmínek léčebny za babičkou docházela hlavně vnučka Erika. Když vedení LDN začalo naléhat na oficiální opatrovnici Evu, ať si matku vezme domů, Eva to rázně odmítla. Místo toho chtěla péči přehodit na sestru Alenu nebo na Eriku, přestože Erika sama bydlela jen v malé garsonce. Nakonec se Erika nad babičkou slitovala a navzdory špatnému vztahu s ní si ji k sobě nastěhovala. Několik let se tak musela vzdát svého soukromí, aby se mohla postarat o nemohoucí babičku, kterou vlastní bohatá dcera odhodila. Stará paní je v péči milující vnučky spokojená, ale svou dceru Evu i přes to všechno stále zbožňuje a nevidí žádné její chyby.
Tato historie ukazuje do jak extrémních rozměrů může zajít nespravedlivost, nevděk a zneužívání moci nad starými a bezmocnými rodiči ze strany vlastních dětí. Je znepokojující výpovědí o pokroucených rodinných vztazích, kde nehrají roli skutečné city a zásluhy, ale intriky a momentální prospěch. Zároveň je ale také svědectvím o tom, jak hluboké a iracionální může být pouto mezi rodičem a dítětem, i když to dítě jedná velmi špatně. A v neposlední řadě ukazuje obdivuhodnou schopnost některých lidí nezištně a obětavě pečovat i o někoho, kdo jim celý život ubližoval. I temnými rodinnými příběhy tak může pronikat alespoň náznak lidskosti a naděje.
