Otec šestí dětí Bolek Polívka (74). Setkání s dcerou o které mlčel

Za ztvárnění postavy faráře Holého ve filmu Zapomenuté světlo získal Českého lva a cenu za herecký výkon na MFF Karlovy Vary v roce 1997. Druhého Českého lva dostal za roli ve filmu Jana Hřebejka Musíme si pomáhat, který byl také nominován na Oscara.Účinkoval v mnoha dalších filmech, např. v komediích Věry Chytilové Kalamita, Dědictví aneb Kurvahošigutntag či Vyhnání z ráje. V televizi uváděl vlastní pořady Manéž Bolka Polívky a Bolkoviny.Bolek Polívka je šestinásobným otcem. S první manželkou Stanislavou má dceru Kamilu, která je známá především v divadelním světě jako scénografka a kostýmní výtvarnice. „Nespolupracujeme, ale začali jsme se bavit s tátou o jeho nové autorské inscenaci. To mě těší, že se třeba takhle můžeme sejít, mluvit o tom a sdílet nápady,“ prozradila před časem Kamila a přiznala, že s nikým z rodiny na divadle nespolupracovala. „Uvidíme, třeba k tomu někdy dojde,“ usmála se tajemně sestra herců Anny Polívkové či Vladimíra Polívky.„Když byly obě holky malé, byli jsme už se Chantal. Vzpomínám si, jak vzala poprvé na klín čtyřletou Kamilku, a ta se na mě podívala a řekla – ona smrdí!“ vzpomínal Polívka se smíchem. Chantal to prý vzala s humorem a srdečně se tomu tehdy zasmála.Herectví není pro mě…Sice se objevila ve filmu …ani smrt nebere z roku 1996, kde hrála po boku Bolka, ale jinak v tátových šlépějích nekráčí. „Dávno to bylo ve hře, stát se herečkou. Účinkovala jsem v malých rolích v dětském kroužku, objevovala jsem se i v inscenacích mého táty,“ vzpomínala Kamila Polívková v pořadu Vizitka na rozhlasové stanici Vltava. „Poměrně brzy jsem zjistila, že to není můj směr. Pozornost, která se na mě soustředí v jakékoliv životní situaci, mi není příjemná, nedělá mi to dobře. Myslím, že to není dobrá vlastnost pro někoho, kdo by se chtěl věnovat herectví. Jsem raději na druhé straně,“ smála se.Coby kostýmní výtvarnice a scénografka startovala v Brně. „Jako kostymérka jsem začínala v Ha-Divadle, pak v divadle Sedm a půl. Tam byla energie, která vycházela z potřeby dělat to jinak. Brno je pro mě zásadním výchozím prostorem, mám tam velkou část rodiny, vždycky to bude moje město,“ přiznává.