Každá hodina tělocviku začínala seřazením dětí podle výšky do řady. Následoval tradiční rituál pokřiku „dnešnímu cvičení nazdar“, na který děti odpovídaly „zdar“. Tento akt byl převzat ze Sokola a měl za cíl podpořit kolektivního ducha a připravit děti na fyzickou aktivitu.Rozcvička byla důkladná a zahrnovala sérii cvičení, která měla připravit tělo na náročnější fyzické úkoly. Děti prováděly řadu cviků od sklapovaček, dřepů až po protahovací cviky.Po rozcvičce nastupovalo cvičení s nářadím. Každé tělocvičení mělo svá oblíbená stanoviště s tradičními pomůckami. Jedním z nejznámějších nástrojů byla „koza“, přes kterou děti skákaly pomocí trampolíny. Dalším častým nářadím byly švédské bedny, tyče pro šplh, kruhy a horolezecké lany. Cvičení probíhalo na kožených žíněnkách, které byly často potrhané a nepohodlné.Na sportovní výkony se kladl velký důraz. Děti byly povzbuzovány, aby dosáhly co nejlepších výsledků, což často vedlo k stresu a obavám z neúspěchu. Některé prvky, jako výmyk nebo kotoul, se staly noční můrou pro mnoho žáků, kteří se báli náročnosti a případného selhání. Učitelé tělocviku často hodnotili nejen techniku, ale i snahu a vytrvalost.Když bylo venku pěkné počasí, hodiny tělocviku se konaly na venkovních hřištích. Děti hrály různé míčové hry, mezi nimiž dominovaly vybíjená a košíková. Populární bylo také skákání do písku, které se stalo oblíbenou disciplínou vzhledem k možnosti soutěžit v dálce skoku.Absolutním vrcholem tělovýchovných aktivit byly v éře socialismu Spartakiády. Tyto masové události měly za cíl nejen prezentaci fyzické zdatnosti, ale také demonstraci ideologické jednoty a socialistických hodnot.
Příprava na Spartakiádu byla důkladná a zabírala mnoho měsíců. Děti trénovaly speciální sestavy, které byly pečlivě choreograficky připravené. Každá věková kategorie měla vlastní sestavu, která byla náročná a vyžadovala preciznost a synchronizaci. Pro Spartakiády byla často komponována originální hudba, která měla podtrhnout atmosféru a dodatečně motivovat cvičence.Účast na Spartakiádě byla pro mnoho dětí a dospělých velkou poctou a nezapomenutelným zážitkem. Na stadionu je povzbuzovaly tisíce diváků, což pro účastníky znamenalo obrovskou motivaci. Cvičenci nosili speciální úbory, které byly navrženy tak, aby byly barevně výrazné a účelné. Běžnou kombinací barev byla červená a bílá, občas modrá či zelená.Spartakiáda nebyla jen tělovýchovnou událostí, ale i celospolečenským fenoménem. První poválečná Spartakiáda se konala v roce 1955, kdy se slavilo desáté výročí osvobození Československa. Od té doby se tyto akce konaly každých pět let až do roku 1985. Každé přehlídky se účastnily statisíce cvičenců a sledovaly ji miliony diváků, jak na místě, tak prostřednictvím televize.Tělesná výchova za socialismu byla nejen o sportu, ale i o formování morálky, disciplíny a kolektivního ducha. I když některé aspekty tehdejší tělocvičné výuky byly náročné a pro děti stresující, mnoho účastníků si nese vzpomínky na tyto hodiny celý život. Spartakiády se staly symbolem doby, jež spojovala tělesnou aktivitu s ideologií a masovou participací.Taková byla éra tělocviku za socialismu. Způsob, jakým byly děti vedeny k fyzické aktivitě a disciplíně, odrážel nejen hodnoty tehdejší společnosti, ale i snahu o vytvoření silného a zdravého kolektivu.
