Francie se zahalila do smutku a fanoušci po celém světě vzpomínají na jednu z největších ikon evropského filmu. Ve středu se rodina, přátelé a nejbližší spolupracovníci naposledy rozloučí s herečkou Brigitte Bardotovou (1934–2025), ženou, která navždy změnila tvář kinematografie i vnímání ženské krásy. Poslední sbohem jí dají v Saint-Tropez, místě, které se stalo jejím domovem, útočištěm i symbolem jejího života po odchodu z filmového světa.
Herečka zemřela 28. prosince a zpráva o jejím odchodu zasáhla nejen Francii, ale i generace diváků, pro které byla Bardotová zosobněním svobody, odvahy a nespoutanosti. Pohřeb se uskuteční v naprostém soukromí, přesně tak, jak si sama přála. Přesto se jedno z jejích posledních přání nenaplní.
Poslední přání zůstalo nenaplněno
Brigitte Bardotová si přála spočinout na zahradě svého domu v Saint-Tropez, daleko od oficiálních ceremonií a pozornosti veřejnosti. Podle informací francouzských médií však bude její tělo nakonec uloženo do hrobu na místním hřbitově. Důvody změny nejsou oficiálně upřesněny, jasné ale je, že i v tomto případě sehrály roli právní a administrativní okolnosti.
Samotný smuteční obřad se bude konat v katolickém kostele Notre-Dame-de-l’Assomption. Účastnit se ho budou pouze hosté pozvaní rodinou a Nadací Brigitte Bardotové, kterou herečka založila a která se stala jejím životním posláním. Podle nadace je začátek ceremoniálu naplánován na 11 hodin dopoledne.
Saint-Tropez: město, které si zvolila za domov
Právě Saint-Tropez bylo místem, kde Bardotová strávila více než padesát let svého života. Po odchodu z filmového plátna se stáhla z veřejného života a z rušného letoviska si vytvořila osobní útočiště. Zatímco dříve byla středem pozornosti světových premiér a festivalů, v pozdějších letech se vyhýbala médiím a soustředila se na boj za práva zvířat.
Pro místní obyvatele nebyla jen slavnou herečkou, ale také sousedkou, která navzdory obrovské popularitě hledala klid a anonymitu. Právě proto je symbolické, že její poslední rozloučení proběhne právě zde.
Od filmové bohyně k hlasu beze slov
Brigitte Bardotová natočila během své kariéry celkem 47 filmů a patřila k nejobsazovanějším herečkám své generace. Zlom přišel s filmem Pravda, za který v roce 1961 získala prestižní italskou cenu Donatellův David pro nejlepší zahraniční herečku. Následovaly další výrazné role, mimo jiné ve snímku Pohrdání režiséra Jeana-Luca Godarda či ve filmu Viva Maria! Louise Malleho, který jí vynesl nominaci na cenu BAFTA.
Kromě filmu se prosadila i v hudbě. V 60. a 70. letech vystupovala v muzikálových show a nahrála řadu písní, často ve spolupráci se Sergem Gainsbourgem. Právě on pro ni napsal legendární skladbu Je t’aime… moi non-plus, která se sice původně pojila s jejím jménem, ale světově ji proslavila až verze s Jane Birkinovou.
Náhlý konec kariéry a nový životní směr
Posledním filmem Brigitte Bardotové byl snímek Sukničkář Colinot z roku 1973. Ve stejném roce se herečka rozhodla s filmem definitivně skončit, a to na samotném vrcholu popularity. Tento krok tehdy šokoval veřejnost, ale Bardotová ho nikdy nelitovala.
V letech 1969 až 1978 se stala tváří Marianne, symbolu Francouzské republiky, čímž se její podoba nesmazatelně zapsala do národní identity země. V roce 1985 obdržela Řád čestné legie, jedno z nejvyšších francouzských státních vyznamenání.
O rok později založila Nadaci Brigitte Bardotové pro blaho a ochranu zvířat. Právě této oblasti se věnovala s mimořádnou vášní a energií až do konce života. Pro mnohé se stala hlasem těch, kteří sami mluvit nemohou.
Ikona, která zůstane navždy
Brigitte Bardotová nebyla jen herečkou. Byla symbolem celé éry, ženou, která se nebála jít proti proudu a platit za to osobní cenu. Ačkoliv její poslední přání zůstalo nenaplněno, jedno je jisté: její odkaz přežije. Ve filmech, v písních, ale i v boji za práva zvířat, kterému zasvětila druhou polovinu svého života.
Francie se loučí, svět vzpomíná. A legenda jménem Brigitte Bardotová se zapisuje do historie navždy.
Profimedia/Reuters
