Před několika lety vydala knihu pamětí. V ní se velmi otevřeně vyrovnává se svým milostným vztahem s Václavem Havlem.
Kniha vyvolala mezi sousedy značný rozruch, možná proto, že narušila svatozář vytvořenou médii kolem bývalého prezidenta. Ukázala Václava Havla jako muže z masa a kostí, který má mnoho slabostí. Jednou z největších byly ženy.
S Jitkou Vodňanskou jsme se setkali v Bratislavě, kde se zastavila na cestě na meditační setkání na středním Slovensku. Celému prostoru dominovala agilní, charismatická žena se zářícíma modrýma očima. Je psychoterapeutkou, založila muzikoterapii a celý život zasvětila rodinné terapii. Přestože je jí sedmdesát osm let, stále pracuje, nedávno na své zahradě vybudovala rybník. Také jsme se chtěli dozvědět více o časech, které popsala ve své knize. Soňa Bullová hovořila s Jitkou Vodňanskou.
Vaše kniha se zvláštně jmenuje Voda, která hoří. Koneckonců, voda nehoří. Co jste tím chtěla říci?
Podle astrologie mám v sobě dva prvky – oheň a vodu. Je to mé znamení. Po muži jsem Vodnář a znamení, že jsem Štír, mám v sobě hloubku tohoto vodního znamení, ale projevuji se jako Střelec – znamení, ve kterém mám ascendent, a to je oheň. Proto voda, která hoří.
Kniha je plná emocí a vzpomínek. Nebylo na takové odhalení příliš brzy?
Myslím, že ne. Člověk s věkem zapomíná a já jsem moc ráda, že jsem to napsala na papír. Knihu jsem psala čtyři roky. Je to revize mého života, která není marná. Každý by si to měl vyzkoušet, přináší to zajímavý pohled na cestu, kterou jsme prošli, způsob, jak vidět, co si necháme a co opouštíme.
