Českou kulturní scénu zasáhla smutná zpráva. Ve věku 60 let zemřel herec Jan Potměšil, který se navzdory těžkému životnímu osudu nesmazatelně zapsal do povědomí diváků i kolegů. O jeho úmrtí informovala rodina. Podle slov jeho manželky odešel ve čtvrtek večer klidně ve spánku po delší nemoci, s níž v posledních letech statečně bojoval. „Honza před jedenáctou zemřel, byli jsme s ním. Odešel tiše, jeho srdce už nevydrželo. Velké poděkování patří lékařům z ARO v Motole, kteří se o něj obětavě starali,“ uvedla jeho žena Radka Potměšilová.
Potměšil patřil k hercům, jejichž životní příběh byl stejně silný jako role, které ztvárňoval. Narodil se 31. března 1966 v Praze do rodiny, kde měl sport pevné místo. Jeho otec Jaroslav Potměšil byl známým lyžařem a vedl k pohybu nejen syna, ale i dceru Kláru.
Přesto se Jan už od dětství ubíral jiným směrem – k herectví.
Poprvé se před kamerou objevil už jako malý chlapec. V pouhých osmi letech si zahrál epizodní roli v populárním seriálu Bakaláři, kde se objevil po boku herecké legendy Vladimíra Menšíka. Na tuto zkušenost brzy navázal filmovým debutem v psychologickém dramatu Jakub, kde zaujal přirozeným projevem.
Během dospívání na sebe upozorňoval dalšími rolemi. Diváci si ho mohli všimnout například v dobrodružném snímku Tajemství ocelového města nebo v rodinném filmu Neohlížej se, jde za námi kůň!. Herectví se postupně stalo jeho jasnou životní volbou, což potvrdil i studiem na pražské DAMU.
Zásadní zlom v jeho kariéře přišel v druhé polovině 80. let. V roce 1987 se objevil hned v několika výrazných projektech. Vedlejší role ve filmu Proč? ho představila jako součást drsného prostředí fotbalových fanoušků. Širší publikum si ho ale oblíbilo především díky pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci, kde zazářil po boku Michaely Kuklové. Nezapomenutelnou stopu zanechal také ve filmu Bony a klid, kde ztvárnil postavu naivního mladíka, jenž se nechtěně zaplete do světa veksláků.
Jeho slibně rozjetou kariéru však dramaticky přerušila tragická událost. V prosinci 1989, krátce po sametové revoluci, se vracel z Ostravy do Prahy, když došlo k vážné autonehodě. Potměšil při ní utrpěl těžké poranění páteře, které ho připoutalo na invalidní vozík. Podle dostupných informací nehodu nezavinil, příčinou měl být pravděpodobně mikrospánek řidiče.
Pro mnohé by taková životní zkouška znamenala konec kariéry. Potměšil se však rozhodl jinak. I přes omezení se k herectví vrátil a našel nový prostor především na divadelních prknech. Stal se klíčovou osobností souboru Kašpar, který působí v pražském Divadle v Celetné.
Právě na jevišti podával mimořádné výkony, které mu vynesly respekt odborné veřejnosti. Za roli Richarda III. získal v roce 2000 prestižní Cenu Alfréda Radoka. Publikum i kritici oceňovali jeho intenzivní herecký projev také v inscenacích jako Růže pro Algernon nebo Hamlet. Navzdory svému handicapu dokázal na scéně působit s obdivuhodnou energií a hloubkou.
Vedle profesního života našel oporu i v rodině. V roce 2004 se oženil s novinářkou a PR manažerkou Radkou Prchalovou. Společně vychovali dva syny, Šimona a Jana, kteří pro něj byli velkou životní motivací.
Jan Potměšil zůstane v paměti jako herec, který se nevzdal ani v těch nejtěžších chvílích. Jeho příběh je připomínkou síly lidské vůle i oddanosti umění, které ho provázelo po celý život.
zdroj : Profimedia
